Pánská šatna sebekriticky vyhodnotila jako jednoznačně nejslabší stránku její hudební jednotky vokální projev zúčastněných umělců. Jako správní muži jsme se však pokusili najít řešení tohoto problému a po zralé úvaze jsme usoudili, že kdo nemá zlato v hrdle od přírody, může se pokusit ho tam nalít.
Výsledky našeho pokusu dokazují, že perorálním podáváním nápojů zlatavé barvy můžeme ovlivnit významnou měrou všechny sledované parametry vokálních schopností.
Jako nesporně pozitivní dopad je možno hodnotit zesílenou intenzitu hlasového projevu, jak lze vyvodit z reakcí nezávislých pozorovatelů žijících v okolí restaurace U Bohemky, která nám posloužila coby laboratoř.
Sporný je výsledek v oblasti intonační jistoty, neboť dle názoru kolemjdoucího pejskaře, jeho pes Puňťa prý při falešném zpěvu vždycky vyje, což vyl. Nikdo z přímých účastníků pokusu si ale žádného negativního dopadu nevšiml.
Z výpovědí manželek výzkumníků lze také odvodit, že pokus negativně ovlivnil logopedickou a rétorickou schopnost umělců. Toto tvrzení však nelze, podobně jako chování psa Puňti považovat za důkaz neúspěchu, poněvadž přímí účastníci a svědkové pokusu nic podobného nezaznamenali.