Člověk míní, život mění
svou ženu jsem poznal na bruslení.
Byla to dívka jak ze seriálu
na nohou brusle a na krku šálu
a její oči volaly Pepíčku
já čekám tě za hradbou knoflíčků!
A tak si z hráze zamrzlého rybníka
odváděla prokřehlého Pepíka.
Tentýž večer v potu tváře
Své pero jsem vytáh z kalamáře.
Celé to dílo mě mnoho sil stálo
být vzhůru za to mi celou noc stálo
a poté v duchu řek jsem si Pepíčku
teďko slečně vypleníš ledničku!
Jaké bylo zklamání mých zřítelnic
kromě zimy nebylo tam vůbec nic.
Dnes už svojí chybu chápu.
Měl jsem si sbalit svejch pět švestek,
prostě zmizet v trapu.
Jenomže pánové to lehko se řekne,
těžko je odcházet když kozy má pěkné.
A že v tu chvíli myslel jsem pytlíkem
nechal jsem se odbýt suchým rohlíkem.
Holt až s léty jak se člověk vyvíjí
vidí, že ta krása časem pomíjí.
Obdivné pohledy z davu
vystřídal posměch všech mých kamarádů
že prej jim nasadila do hlavy chrousta
neumí vařit a přesto tak ztloustla!
Smějou se mi všichni chlapi na dílně,
Že sbírám zbytky do kastrůlku v kantýně
A místo Kamasútry že studuju z kuchařky
Recept na ukojení obstarožní bruslařky.