Pro správnou argumentaci a obhajobu svých postojů hledá muž vhodné pojmy u velikánů národní kultury, u obroditelů češství a u samých tvůrců moderního, obrozeného českého jazyka. Pánská šatna v touze po správném vyjádření pátrá po fundamentálním základu slov a s detektivním zanícením sleduje předivo myšlenkových pochodů tvůrců českého spisovného názvosloví.
Obdivujeme Jungmanna, Palackého, Tyla a další, kteří se nebáli odvodit výraz pro ocenění kvalit mužova konání od názvu označující orgán, který je pravou metou veškerého mužova úsilí, tedy pochvy. Být pochválen je muži nejcenější odměnou a pochvala je mu motorem snad ve všech zákoutích jeho činorodého života. Nutno přiznat, že po zveřejnění naší teorie o pravé interpretaci tohoto výrazu začaly ženy s pochvalami nápadně šetřit.
Na druhou stranu, snad z obavy, že pátrání po fundamentu pojmu by snížilo účinek konání na minimum, ženy dnes muže mnohem méně hubují.
Podobně neomylně obohatili tito velikáni český slovník například výrazy nevěsta jako označení osoby jež nevěstí nic dobrého, či manžel složeného z německého der Mann – muž, odtud manžel, tedy muž, který lituje.
Občas se nám ale přecejen zdá, že obrozenci chybovali, nebo snad historickým nepochopením původního záměru došlo k posunutí zamýšleného významu. Jinak si nedokážeme vysvětlit, jak mohl zdomácnět např. výraz kozačky pro oděvní doplněk, který se nosí na nohou. Uvnitř Pánské šatny se najdou i zastánci myšlenkového proudu, že by to mohlo být způsobeno nějakou nepěknou anomálií některé ze současnic našich národních buditelů. Získání důkazů k potvrzení této hypotézy by však vyžadovalo nákladný archeologicko antropologický výzkum.